Pro milovníky adrenalinu a bikingu není nic krásnějšího než si sjet nejvyšší vrchol Afriky. Čekali byste se, že párkrát šlápnete do pedálů a jste nahoře? Že si uděláte selfíčka s výhledem a hurá dolů? Tak přesně tuhle pohádku od nás nečekejte. Seznámíme vás s realitou, kterou si na vlastní kůži zažil člen našeho týmu Tomáš Zejda. Udělejte si popcorn, doneste pití a pohodlně se usaďte. Trip, u kterého si budete říkat: „Tak tohle už fakt není možné!“, začíná!
Jaký byl cíl vaší cesty?
5 895 m n. m.
Kdy se zrodil nápad možného sjezdu Kilimandžára?
Bylo to asi 2 roky zpátky, ale kvůli Covidu se tento projekt na chvíli odložil do šuplíku. Naštěstí se celosvětová situace na chvíli uklidnila a my jsme chytli příležitost za pačesy a v srpnu tohoto roku vyrazili na dlouho touženou dobrodružnou cestu směr Kilimandžáro!
Kdo do toho šel s vámi?
Hodně lidí říká, že pojede, ale nakonec nikdy neodletí. Pravým opakem je můj kamarád Ondra Novák – biker se srdcem dobrodruha, skvělý lyžař a hlavně pankáč, který neodmítne žádnou výzvu. Když jsem mu volal, bylo mi jasné, že do toho půjde se mnou, a tak se taky stalo! Byla to pro nás hodně velká challenge, proto jsme s sebou vzali ještě fotografa, abychom měli možnost celý příběh zdokumentovat.
Jaká byla cesta do Afriky?
Cesta je cíl. Začalo to klasicky už na letišti ve Vídni, kde byl problém s testy na Covid a koly jako zavazadly. Aby toho nebylo málo, objevil se také problém s vízy a formuláři všeho druhu k cestě do Afriky. Prostě totální hitparáda všech možných potíží. Nakonec jsme do letadla nastoupili 3 minuty před odletem, ale důležité je, že jsme vůbec odletěli! Při příletu se nás ujali místní průvodci, bez kterých nejde na samotnou horu ani vyrazit. Bohužel je to vše o penězích, a tak asi po 2 dnech přišlo prozření, že si berou více, než by museli. Náladu jsme si zkazit nenechali a před samotným výstupem jsme vyrazili na místní trhy, ochutnávky afrického jídla a na Safari.
A co cesta k samotnému vrcholu Uhuru?
Na Uhuru vede několik cest, od 3 až po 10 denní s pár dny navíc na odpočinek a aklimatizaci. Náš pochod trval 6 dní s jedním dnem na vychillování. Vybrali jsme si trochu delší cestu, ale pozvolnější – pro kolo ideální. Jak jsem již zmiňoval, naši afričtí průvodci nebyli úplně féroví, problémy a komplikace byly na denním pořádku, ale za tu dobu jsme si na to už zvykli. Z počátku cesty jsme museli jít pěšky, ačkoli jsme si připlatili za cestu na kolech. Po 3 dnech jsme dorazili do výškového tábora, ve kterém na nás konečně čekala kola, na mě ale čekalo i něco jiného, kompletně nefunkční přední brzda! Na nejvyšší hoře Afriky to byla docela prekérka. Naštěstí jsme kluci šikovní a vyřešili opravu za pochodu a mohli si dále užívat skvělého počasí a neuvěřitelných výhledů. Čekáte, co se může zvrtnout dál? Je tady noc, a já zjišťuji, že můj spacák je spíše do +10 a ne do -10, jak bych potřeboval. Následovala zbytečně protrpěná noc, navlíkl jsem na sebe všechny bundy a trička, které jsem s sebou měl a zabalil se do spacáku, který příště vezmu radši na letní camping.
Fyzicky a psychicky připravení se probouzíme do dalšího dne a před sebou máme 7 hodinový výstup s převýšením okolo 1 000 metrů výškových, teplotu -12 °C a silný vítr, který nás testuje už od prvních kroků. Pomalu, ale jistě stoupáme nahoru. Necelé 2 hodiny před vrcholem ale přichází další obtíže, Ondru bolí břicho, dochází nám síly a začínáme pociťovat nadmořskou výšku. Po hodině nám odpadá kameraman Patrik, několikrát zvrací a nemůže téměř chodit. Začíná nám docházet, proč je Kilimandžáro tak těžké zdolat. Nevzdáváme se a pořád se snažíme posunovat dopředu. Já se cítím překvapivě dobře, i když nám všem dost mrznou nohy. Konečně se ale dostáváme k vysněnému cíli.
A je to tady, stojíme na vrcholu nejvyššího pohoří Afriky! Nezáleží jak, ale všichni 3 – já, Patrik i Ondra jsme konečně nahoře, kde si můžeme zaslouženě oddychnout. Užíváme si východu slunce plnými doušky, děláme fotky a chystáme se na cestu dolů. Dotahujeme batohy, nastavujeme kamery a vyrážíme! Po chvilce zjišťujeme, že se celá cesta dala jet na kole, ale to už nás nerozhodí. Frčíme neskutečným freeridem dolů z Uhuru. Nejlepší jízda, kterou jsem za 18 let ježdění na kole zažil. Jak dlouho ten sešup trval? 15 minut, které jsme si poctivě vybojovali 7hodinovým pochodem. Nakonec sjíždíme všemi 5 klimatickými pásmy Kilimandžára až do základního tábora.
Šel bys do toho znovu?
Tím, že pro mě byla tato expedice úspěšná, tak se pro mě nemá smysl vracet. Jednou to stačilo. Tato cesta mě však namotivovala do dalších vysokohorských lokací a možná i tam, kde ještě nikdo na kole nebyl. Takže kdo ví, kde budu příště.
